Čím víc hledíme do mobilů, tím víc do nás cpou důležitost všímavosti. Čím větší efektivitu po nás požadují naši nadřízení, tím častěji lidé „googlí“ meditační pobyty. Čím víc se rozvíjí fastfoodový průmysl, tím víc článků o zdravé stravě vychází. Žijeme vlastně v hrozně divné době, žijeme v totálním paradoxu. Máme pocit, že náš život neustále zrychluje, máme pocit, že trávíme v práci až moc času, máme pocit, že nás ostatní neustále nutí do vyšších a vyšších výkonů.
Víte, co Vám na to řeknu? „Velký kulový!“
Děláme si to všechno sami, nikdo nás do ničeho nenutí, pokud to sami nedovolíme. Život se nezrychluje, to my si jej jenom nevážíme. Každý máme denně 24 hodin na to žít a prožít den. Je jen na Vás, jestli jej přežijete, nebo prožijete. A hláška „Nemám čas“ je blbost už z logiky věci.
DNES TO CELÉ BUDE O JEDNOM MÉM VYTÍŽENÉM KLIENTOVI, říkejme mu Karel. Karel ke mně chodil na koučinky diagnostiky Lumina Learning. Můj Karel, který čas chtěl a zároveň nechtěl mít.
Karel byl vedoucí velkého týmu obchodníků, pořádné zvíře, často pracoval na home office až 11 hodin denně, lidé z jeho týmu mu volali od rána do večera, vždy jim odpověděl a nezřídka zasedl za počítač i po půlnoci a vyřizoval poslední e-maily. Dokonce bych řekla, že se v tom až vyžíval, když někomu po půlnoci posílal e-mail – připadal si tak vytížený, nepostradatelný, jen ať to každý vidí, jak maká.
Zároveň si ale na koučincích neustále stěžoval, jak je utahaný a že přes týden nic jiného než práci nestíhá. Šokovala jsem ho, když jsem mu na „férovku“ řekla, že já vždy lidi, kteří mi posílali takto pozdě e-maily, nepovažovala za hrdiny, ale za ubohé neuvědomělé otroky, ke kterým jsem nikdy nevzhlížela nebo si je nedejbože nebrala za vzor. Proč si brát za vzor někoho, kdo kašle na své zdraví, na odpočinek, na svou rodinu a přátele? Proč vzhlížet k někomu, kdo nedokáže oddělit pracovní čas od soukromého? Proč se inspirovat někým, kdo jednou na smrtelné posteli bude fňukat, že to nějak uteklo a že ještě nestihl tohle a tamto?
Jak řekl Sir Isaac Newton: „Dobře rozvržený čas je nejlepší známkou dobře uspořádané mysli.“
Karel si absolutně neuvědomoval, a teď to možná vyzní trošku vtipně, že ON NENÍ JEHO PRÁCE, ON JE KAREL, se vším všudy. Což je další zajímavý fakt, když se Vás někdo zeptá, kdo jste – automaticky řeknete Vaše jméno a Vaši pracovní pozici. Vy ale nejste Vaše pracovní pozice! Vy jste zajímavá bytost s tolika zájmy a s rodinou. Ano, samozřejmě taky s prací, ale s mnoha talenty, vlohami a jedinečným způsobem myšlení. Odrazovým můstkem je zde tedy uvědomění: VY NEJSTE VAŠE PRÁCE. Zopakujte si to, prosím, se mnou: „JÁ NEJSEM MÁ PRÁCE. JÁ NEJSEM MÁ PRÁCE.“
Karel si zároveň vůbec neuvědomoval, že jeho tým by jej vnímal jako větší autoritu, kdyby si stanovil jasné časové hranice a jasné množství energie, které je ochoten dávat do své práce, a tím donutil a zároveň inspiroval své podřízené, ať fungují stejně. Když jsme ale s Karlem sedli nad kalendář a chtěli rozplánovat jeho den tak, aby měl ideální balanc mezi časem na práci a časem na odpočinek, Karel se zdráhal a něco tu vázlo. Věděla jsem co… Protože jsem to taky zažila. Karel zaprvé vlastně ani nevěděl, co by měl dělat ve svém volnu, nenapadl ho jediný koníček, a zároveň, protože tenhle borec byl velmi zaměřený na výsledky a smysl věci, v podstatě nevěděl, proč by měl odpočívat, jakou přidanou hodnotu mu to dá do života.
Možná se ocitáte na podobné křižovatce. Položte si pak jednoduchou otázku: „Jaké koníčky jsem měl jako dítě? Co mě bavilo jako malého kluka/holku?“ Jestli nevíte, ale já si myslím, že určitě na něco přijdete, zeptejte se svých rodičů. A to je ono, to je to Vaše, to je to Vaše hobby, to je to Vaše naplnění.
Já třeba miluji kreslení. Záliba, která s prezentačními dovednostmi nebo osobní diagnostikou nemá vůbec nic společného – člověk by si řekl: „Ty, Peťulo… Nebylo by lepší, kdybys studovala nějaký materiály o prezentacích?“ A já bych Vám řekla: „Hele, nebylo. Během kreslení totiž zapojuji kreativní část mozku, a když něco zapojuji a trénuji, tak to roste!“ A díky tomu pak vymýšlím zajímavější kurzy a workshopy. Důkazem je třeba populární online kurz Řeč těla při prezentacích, který pomohl už stovkám klientů. A teď tvořím další hitovku: „Vaše publikum = Váš úspěch při prezentaci“. A to bude taky bomba. Pak třeba cvičím jógu, sama na sobě cítím, jak díky józe přemýšlím a uvažuji s větším klidem a větší moudrostí v srdci. Poslední dobou dokážu svým klientům lépe a trefněji poradit s jejich problémy. A tak bych mohla pokračovat…
U Káji jsme se dopracovali ještě k jednomu problému, proč – i když chtěl víc odpočívat a jen tak být – tak vlastně podvědomě nechtěl, bránil se tomu a hledal výmluvy. Drahý Karel sám sebe neměl rád, sebejistě se cítil jenom v práci, proto jí taky obětoval tolik času a jednoduše si podvědomě nechtěl dovolit být šťastný a odpočatý. Pamatuju si, že to bylo až fascinující pozorovat. Karel mi dokázal z fleku vyjmenovat, jaké kvality má jako vedoucí obchodního týmu, ale už mi nedokázal říct, jaké kvality má jako prachobyčejný člověk, jako manžel, jako otec, jako kamarád. Zároveň jsme odkryli jeho opakování vzorce z rodiny, když jeho tatínek dřel jak mezek a on sám to jako dítě nesnášel – přesto (a možná právě proto) dané chování opakuje.
Pokud i Vy máte problém s tím najít 5 kvalit, kvůli kterým Vás ostatní mají rádi jako člověka, bez jakékoliv vazby na Vaší pracovní pozici, zkuste to, co jsem doporučila i Kájovi. Požádejte 5 svých nejbližších lidí, ať Vám každý řekne 3 vlastnosti, kterých si na Vás váží. Připravte se na to, že budou padat věty jako: „Hele, já nevím, tak jsi prima prostě. Jsi fajn.“ Staňte se neoblomným detektivem a chtějte určité vlastnosti a situace, kdy jste tak reagovali. To Vám pomůže a ukáže Vám to, že jste totálně super i bez Vaší práce.
Kája si tedy musel uvědomit jednu zásadní věc, že…
Čas odpočinku je stejně důležitý jako čas práce.
PROČ?
Musíte si uvědomit, že pokud chcete být ve své práci nejen dobří, ale chcete být excelentní, plní energie, nápadití, chcete bez problémů pracovat i několik hodin v tzv. hluboké práci, tak na to všechno MUSÍTE BÝT ODPOČATÍ. A ne, drazí muži, většina žen si neodpočine při uklízení. A ne, i tady Vás vyvedu z míry, za odpočinek se nepočítá ani tupé zírání do mobilu nebo čučení na televizi.
Udělám takovou odbočku k televizi. Vědci dokázali, že při dívání se na obrazovku sice utlumíte centra mozku spjatá s analytickým myšlením, ale části, které zpracovávají zrakové vjemy, frčí na plné obrátky. Vy tedy místo toho, aby si mozek po práci odpočinul, tak jej ještě nutíte vnímat blikající obrazovku, a protože je mozek od přírody naučený vše monitorovat a vyhodnocovat, jestli Vám nehrozí nebezpečí – rychle hýbající se obrázky na telce jej totálně vyčerpají. Tak se ani moc nedivím, že průzkumy ukazují, že po vypnutí televize máte zřídkakdy lepší náladu.
Chce to sport, kreativu, knížku, procházky, spánek, spánek, spánek, hraní si s dětmi, vaření, cokoliv, co můžete dělat JEN TAK. Jak jsem říkala předtím, vzpomeňte si, co jste rádi dělali jako děti.
Na úplný závěr si dovolím citovat mou oblíbenou knihu Mnich, který prodal své ferrari:
„Nikdy nezapomínej na to, že čas, který věnuješ svým mimopracovním aktivitám, není nikdy promarněný, protože Ti umožní být mnohem kreativnější v práci. Když pracuješ, pracuj na 100 %, a když odpočíváš, odpočívej na 200 %. Navíc… Přestaň se na život dívat jako na oddělené události. Jednou pro vždy si uvědom, že vše, co děláš, tvoří jeden nedělitelný celek. To, jak se chováš doma, ovlivňuje Tvoje vystupování v práci. Tvoje chování k lidem v práci se odrazí na Tvém vztahu k rodině a přátelům.“
Znáte někoho, komu by tyto články a podcasty mohly pomoci? Kdo by v nich našel inspiraci?
Sdílejte je, prosím, se svými kolegy, přáteli, s rodinou. Zároveň budu ze srdce vděčná za reakce, jak se Vám dnešní podcast líbil, jakou jednu větu nebo myšlenku si odnášíte právě a zrovna Vy.
Jestli ještě nejsme v kontaktu, tak si mě určitě najděte na jakékoliv síti, kterou používáte, LinkedIn, Facebook, Instagram, kde denně sdílím inspiraci a kousek sebe. Mrkněte také na můj web www.petrabouskova.cz.
