Sex. Když jsem na LinkedIn napsala, že chci udělat podcast o sexu, jedna má posluchačka reagovala, že jsou témata, o kterých se zkrátka na veřejnosti nemluví. Témata, která by měla zůstat v soukromí. Částečně tento názor chápu, ale zároveň mě to pěkně štve. Jedná se totiž o téma, které řeší všichni a zároveň vlastně nikdo. Nebo nikdo… skoro nikdo o něm nemluví tak normálně… aniž by ho nezlehčoval, připitoměle se při něm nesmál nebo ho nevulgarizoval. Při tom to jde a já doufám, že dnes se mi to povede. Dnes Vám jedna úplně normální holka řekne něco úplně normálně o sexu.
Ehm, ne, dnes to zase nebude o prezentacích. Upřímně, tohle téma je tak kontroverzní a takové tabu, že jsem dlouho přemýšlela, jak jej uchopit, abyste si mě neblokovali, nezlynčovali, co to sem cpu. Ale já to prostě risknu, protože si myslím, že by se o tom mělo mluvit. Normálně.
Proč tohle téma? Před pár lety jsem měla s holkami tzv. babinec. Sešlo se nás 12 ženských. 12 úspěšných zajímavých bab u mě na bytě, otevřely jsme si vínko a klábosilo se. Tehdy jsem byla navenek veselá zamilovaná Péťa, ale přiznám se vám, s tehdejším partnerem mi sex absolutně nevyhovoval a já moc nevěděla, co s tím dělat. Přišlo mi to bezvýchodné. A tak, po pár sklenkách, jsem to na ty svoje spřízněné duše vybalila a čekala, jak mě všichni politují, protože oni to mají doma pravděpodobně normální. Následovalo ticho a pak… Představte si americkou burzu, když nečekaně spadnou akcie. Ovíněné euforické ženy, které pily víno a cpaly se nezřízeně tučným cheesecakem, začaly jedna přes druhou vykřikovat a vyprávět, co za problémy mají ony doma. Bylo to tak ulevující si o tom normálně pokecat.
A mně to tenkrát přišlo líto. Kdybychom neotevřely víno a já téma nenakousla, tak každá si myslíme, že jsme divná nebo že partner je divný a že celá naše situace nemá řešení.
Obecně mě tohle téma začalo zajímat, poslouchala jsem nějaké podcasty, které mi ale přišly víc připitomělé než nápomocné. Zajímavější byly statistiky sexuologů, ale ty mi zase nedávaly moc návod na problémy. Po čase jsem zjistila, že se v tom našem babinci – máme na whatsappu naší skupinku – pořád dokola řeší vlastně jenom jedno téma a ráda bych Vám řekla k němu něco víc. Opakuji, jako normální holka, ne jako sexuolog nebo Váš terapeut.
Téma, ke kterému jsme se stále vracely bylo: FREKVENCE SEXU ANEB ROZDÍLNÁ CHUŤ NA SEX
Údajně nejčastější otázka v ordinacích sexuologů je: „Pane doktore, kolikrát týdně je to správně?“
Je dávný mýtus, že chlapi to chtějí obecně víc než ženy. Údajně za poslední roky je více a více žen, které to chtějí častěji než muži a jsou z toho v domácnostech nešťastné. Takže jestli mě takové holky poslouchají, evidentně v tom nejste samy! Průměrný český pár má sex dvakrát týdně, kdy 15 minut trvá předehra a 15 minut trvá samotný sex. Aaaa… už Vám to šrotuje! Ježiš, my se milujeme jenom jednou měsíčně, to je konec! Nebo my spolu blbneme denně, tyjo, abychom to nepřehnali zase, abychom neupadli do stereotypu. Statistiky obsahují sice cenné údaje, ale často Vás zbytečně hodí do modu přemýšlení: „děláme to tedy správně?“
Zajímavá otázka k zamyšlení: „Kdybyste byli jediný pár na světě a neměli byste tedy žádné srovnání s ostatními – byli byste s Vaší frekvencí spokojeni?“
Přidám sem historku terapeuta Honzy Vojtka: „Přišel za mnou pár padesátníků, kteří se milovali jednou ročně. Jenže drahá paní se dozvěděla od přítelkyň, že to není normální a že se to normálně dělá častěji. Skončili u mě na terapii. Když jsem je viděl, ti dva po sobě neustále lezli, drželi se za ruce, hladili se po zádech. Poslal jsem je domů, že jsou úplně v pořádku, a řekl jsem jim, že mají mezi sebou možná víc intimity a lásky než všechny ty páry, které mají sex častěji.“
Proč to říkám? Pokud Vám ta Vaše frekvence vyhovuje, vyhovuje tedy oběma v páru, vykašlete se na nějaké statistiky. Ze srdce Vám to přeji a tohoto faktu si nesmírně važte. Nebudeme si ale lhát do kapsy, já kolem sebe nemám jediný pár, který by si teď dal high five a podcast vypnul.? Bohužel.
Pitomé je, že daná situace, tedy nesoulad potřeb, vyvolává frustraci v obou partnerech.
Já budu teď mluvit za ženy, protože jsem žena a se ženami jsem to probírala. Ale podle mě pocity, které teď budu popisovat, jak se cítí člověk, který nutí toho druhého do sexu, a naopak člověk, který se často přemůže, aby druhému vyhověl, budou úplně stejné, nehledě na to, jestli jste žena nebo muž. Ale já to pro zjednodušení budu popisovat z toho ženského pohledu.
Začneme tím, jak se cítí žena, která by v partnerství ráda skotačila více než její muž. Mimochodem to je další tabu dnešní doby. Tedy tabu v tabu ? Protože se většinou, nebo alespoň mně to tak přijde, až skoro předpokládá, že žena to nechce tolik, že je zcela normální, když muž loudí. Nebo normální – děje se to a mluví se o tom. Ale co… když žena loudí, tak to je potupa, o tom ani muk. A těchto žen mám momentálně kolem sebe kupodivu nejvíce, ale zkrátka se o tom nemluví.
Každopádně v holkách s větší chutí na milostné hrátky vyvolává nucení svého partnera pocit, že nejsou dost sexy, nejsou žádané, nejsou milované, že partner na Vás nemá chuť, protože nejste dost dobrá, krásná, divoká, „kdovíco jakéco“. Jedna kamarádka mi psala: „Hele, přijdu si jako jeho kamarádka, služka, hospodyňka, ale vůbec ne jako nějaký sexuální objekt.“ Navíc, asi i z romantických filmů jsme (celkem nešťastně) naučeny, že je to muž, co by měl ženu svést, ne žena jeho. Respektive ne, že žena iniciuje 100 % všech intimních chvilek.
Nepřidává ani to, že statistiky ukazují, že ženy si nejvíce užívají sexu po třicítce. Proč? Muži frčí na výkon. Výkon mají většinou jako mladí divoši, kdy se potřebují uvolnit, ženy ale na rozdíl od nich nejsou výkonné energie, jsou od pradávna pečující energie, ty se potřebují cítit uvolněně při milování, aby si jej užily. A abyste se cítili uvolněně při něčem, musíte sám sebe už dostatečně znát, nesmíte se stydět, musíte mít sebevědomí na to se svléknout a říct si, co chcete, atd. Nejednou jsem slyšela: „No jo, Peťulo, kdy jindy než teď? Já jsem ve svém rozpuku.“
Opačná poloha je, když jste ten, který nevyžaduje sexuální uspokojení tak často. Taky mám pár kamarádek. V této roli se cítí holky taky špatně, protože po nějaké době se už děsí večera, kdy to zase přijde. Nedávno jsem dostala nešťastnou zprávu od Elišky: „Začínám být alergická na to, když mě u televize pohladí po stehně. Přesně vím, že na to zase bude chtít vlítnout. Normálně radši se večer zašiju do kuchyně, než abych se zase musela vymlouvat.“ A to je pořádný průšvih! Tato žena se začne svému protějšku vyhýbat, protože si přijde, že chlapovi jde jen o to jedno, že je jenom panenka na uspokojení potřeb. Za každým dotekem hledá tato žena vedlejší motivaci, je z toho unavená, navíc jí její partner neustále vyčítá, že je s ní něco špatně, říká jí, že ho asi dost nemiluje. A tak se žena přinutí, i když se jí teda vůbec nechce, jen aby nemusela čelit výčitkám.
Je mi jasné, že tohle není úplně téma na to, abyste mi do komentářů psali, jak to máte doma Vy. Ale budu si moc cenit toho, když mi napíšete třeba soukromou zprávičku, popřípadě řešení, které Vám zafungovalo, nebo nezafungovalo.
Příště se podíváme na to, co je strašně důležité si uvědomit a s jakým nastavením mysli řešit tyto problémy a nesoulady, abyste neskončili sami, bez lásky a sexu.
Znáte někoho, komu by tyto články a podcasty mohly pomoci? Kdo by v nich našel inspiraci?
Sdílejte je prosím se svými kolegy, přáteli, s rodinou. Zároveň budu ze srdce vděčná za reakce, jak se vám dnešní podcast líbil, jakou jednu větu nebo myšlenku si odnášíte právě a zrovna vy.
Zároveň budu ze srdce vděčná za reakce, jak se vám dnešní podcast líbil, jakou jednu větu nebo myšlenku si odnášíte právě a zrovna vy.
Gratuluji vám! Jste u posledního odstavce, skvělá práce! Jestli ještě nejsme v kontaktu, tak určitě si mě najděte na jakékoliv síti, kterou používáte, LinkedIn, Facebook, Instagram, kde denně sdílím inspiraci a kousek sebe. Zároveň každé úterý dopoledne posílám svým odběratelům newsletterů, nálož tipů a triků do emailu. A v neposlední řadě, jestli by vás zajímalo, jak odprezentovat cokoliv úspěšně díky těm správným gestům, je tady pro vás můj unikátní online kurz.
