Už ani nevím, kdy to začalo. Kdy jsem se začala zajímat o seberozvoj. Proč je to zrovna u mě tak šokující, to pochopíte, když Vám teď zprostředkuji takový malý pohled do minulosti.
Celá moje rodina je velmi, velmi technicky zaměřená, všichni vystudovali programování. Já sama jsem v tradici pokračovala na Fakultě aplikovaných věd v Plzni. Jsem žena analytik, nikdy jsem nechápala filozofii, psychologii a nikdy jsem to vlastně ani chápat nechtěla.
Pamatuji si, jak jsem si na gymplu vybrala jako maturitní předmět Základy společenských věd, protože mi všichni tvrdili, že to bude „dávačka“. Vidím to jako včera, kdy jsem rozzuřená chodila po kuchyni a nadávala: „Mami, mě to tak nebaví, to jsou takový kecy! Představ si, co se učím: Platon tvrdí o našem světě, že je pouze odleskem ideálního, věčného světa. Pravé bytí je idea a idea je forma, ze které vykrojujeme určité věci. Například idea stromovitosti, podle které existují stromy. Takový ptákoviny se musím učit.“ Ze základů společenských věd jsem nakonec dostala za 3 a byl to boj.
Jenže pár let poté, psal se rok 2013, jsem začala mít nějaké táhnoucí se chronické zdravotní problémy. Trávila jsem hodiny po čekárnách, doktoři mě už znali jménem, vyzkoušela jsem všechny dostupné léky na trhu a výsledek byl stále stejný: „Slečno Boušková, jste zdravá jako řípa, bude to v psychice.“ A když to slyšíte pořád dokola, tak si řeknete: „No, možná jo.“ Tak i já jsem přestala hledat řešení venku a začala jsem hledat vevnitř. Protože proč – psychika je mrcha. Navíc, jak už jsem říkala v podcastu #20 s názvem DŮVĚRA, SEBEDŮVĚRA, SEBEJISTOTA, jsem shodou okolností v tuto dobu poznala Daniela. Byla to láska jako trám, až na to, že mě po 2 měsících celkem dramaticky opustil s tím, že jsem manipulant. Já jsem v tu dobu ani to slovo neznala, a tak jsem začala googlit, číst články a knihy, navštěvovala jsem semináře s touto tématikou, ptala jsem se svých přátel, zda mě vnímají jako manipulantku. Ti si tedy klepali na čelo, že jsem praštěná. Každopádně jsem měla hned 2 silné impulzy, proč se hrabat sama v sobě. Chronická nemoc a nařčení z manipulace.
Nakonec jsem díky tomu všemu zjistila, že drahý Daniel byl manipulant, dokonce dle jistých lékařských zdrojů splňoval všechny podmínky nemoci narcismu. Každopádně… jak jsem trávila večery po práci studiem psychiky a lidského chování, tak mi začalo plno věcí docházet, o mně, o ostatních, začala jsem rozumět tomu, co stojí za mým chováním, za chováním ostatních, proč v jistých situacích reaguji nepřiměřeně, začala jsem chápat svoje vzorce, jejich vzorce, jak funguje podvědomí, jaké vnitřní bloky nás mohou brzdit a tak dále.
Jaké je uvědomění si z mého příběhu? Začala jsem se sebou něco dělat, až když jsem měla silnou vnitřní motivaci, až když jsem si nabila hubu. Jsem přesvědčená o tom, že každý, kdo se doopravdy zajímá o seberozvoj, a každý, kdo má hlad po sebepoznání, tak v životě zažil něco silného, špatného, co ho k tomu donutilo. Ať už to byly vážné komunikační problémy v rodině, nějaký zásadní pitomec v práci, nebo třeba vlastní chronická nemoc… Začali jste, protože jste sami chtěli.
A právě z toho důvodu nikdy nemůžete nikoho k seberozvoji a změně dotlačit. To, že chcete Vy, a to, že vidíte, jak by to někomu mohlo pomoci, zkrátka nestačí. Vše jde zevnitř ven, ne naopak.
Krásným příkladem jsou mé podcasty o sexu. Natočila jsem totiž podcasty o frekvenci sexu v páru (podcast č.14, č.15 a č.16) nebo o ženském orgasmu (podcast č.18).
Tyto podcasty byly o tom, co dělat, když jeden chce sex častěji a druhý méně. Jak sladit frekvenci, aby vyhovovala oběma. Po publikování mi přišla spousta soukromých zpráv. Tak nějak, jak jsem čekala, zprávy přišly od těch sexuchtivějších jedinců. Ti měli problém, hledali tedy řešení. Třeba takový Petr se chtěl milovat alespoň dvakrát týdně a jeho žena maximálně jednou měsíčně. Petr mi psal, že dané podcasty přesně vystihují jejich domácí situaci, ale jak ksakru donutit manželku, aby si ten podcast taky poslechla? Jak jí donutit si to celé uvědomit? Jak jí donutit se změnit a pracovat na sobě?
Co jsem se za těch pár let naučila, je:
NIKDY NIKOHO NEZMĚNÍTE, POKUD ON SÁM NECHCE. POKUD TO NENÍ JEHO NÁPAD. POKUD NA TO NENÍ PSYCHICKY PŘIPRAVEN. POKUD NENÍ PŘESVĚDČEN, ŽE ZMĚNA MUSÍ PŘIJÍT OD NĚJ, A NE OD OSTATNÍCH.
Po pár dnech jsem začala dostávat další vlnu zpráv v souvislosti s mými podcasty o sexu a mohla bych je v klidu rozdělit do 2 skupin.
1. Partneři si i po nátlaku ODMÍTLI podcast o sexu PUSTIT
Proč odmítli? Z jednoduchého důvodu, nebyl to jejich nápad, neměli dostatečnou vnitřní motivaci. Častokrát si troufám tvrdit, že měli ohromný strach, že díky podcastům budou do něčeho tlačeni, budou něco muset, cítili se manipulováni. Myslím si, že o problému frekvence sexu doma častokrát moc dobře věděli, nebrali jej na lehkou váhu, chtěli najít řešení – ale protože podcast byl navrhovaný sexuchtivější stranou, báli se, že řešení, které uslyší, je bude tlačit do toho se třeba přemoct a měsíc v kuse prosouložit. Přitom je to blbost, o tom ty podcasty rozhodně nejsou, ale daní jedinci si je nenašli sami, tedy logicky přišel odpor k nabízenému řešení.
2. Partneři si po nátlaku podcast o sexu PUSTILI
To byl třeba příklad Petra, který ale taky nepochodil a napsal mi: „Ona to vůbec nechopila! Vůbec jí to nedocvaklo. Vzala si z toho úplně něco jiného, než jsem chtěl!“ To je další klasický případ, protože my posloucháme podcast naší optikou, my v tom speciálně slyšíme to, co tam slyšet chceme, a druhá strana slyší to, co tam zase chce slyšet ona. Dívá se na to celé její optikou. Troufnu si říct, že podvědomě se Petrova manželka schválně (schválně v tom neutrálním slova smyslu, ne v tom zlém) zachytávala na větách, slovech, myšlenkách, které podporovaly její teorii, její pohled na věc, její vnímání problému – třeba si z toho vzala to, že jednou měsíčně není až taková tragédie a že by se měl změnit Petr.
A taky se může stát a dost často se to děje, že jak je každý jinde v seberozvojové cestě, tak to, co Vám dává smysl a máte z jednoho podcastu mnoho „aha momentů“, někdo jiný vůbec nechápe a přijde mu to jako největší hovadina roku.
Je potřeba si uvědomit, že tam ještě prostě není, jeho mysl teď není připravena na tuto myšlenku a není připravena na pochopení dané věci. Což neznamená, že tam nikdy nebude. Zaseli jste semínko, ale prostě teď není ten pravý čas na tu danou myšlenku.
Taková perlička na konec:
Uvědomte si, že nikdy nezměníte své rodiče. Můžete jim vyprávět o blocích, o tom, jak se podvědomě chovají, jak jsou třeba v pasti strachu, nenávisti, že to máte v rodové linii, ať se podívají na své rodiče, že se chovají až extrémně stejně nebo extrémně jinak, jak by se měli změnit, co by měli dělat a tak dále… Je možné, že Vám to odkývají, možná Vám i částečně přiznají pravdu – ale věřte mi, z 99 % se nic nezmění. Změnit musíte Vy sami sebe. Váš přístup. Vždycky.
A to, jak změníte Vy sami sebe – začnete třeba komunikovat trošku jinak, začnete vyzařovat jinou energii, prostě budete jiní, to donutí je nějak reagovat. Do jaké míry se oni změní díky té Vaší psychické proměně, nechte na nich, nic netlačte, jen pozorujte a soustřeďte se plně na sebe.
Znáte někoho, komu by tyto články a podcasty mohly pomoci? Kdo by v nich našel inspiraci?
Sdílejte je, prosím, se svými kolegy, přáteli, s rodinou. Zároveň budu ze srdce vděčná za reakce, jak se Vám dnešní podcast líbil, jakou jednu větu nebo myšlenku si odnášíte právě a zrovna Vy.
Jestli ještě nejsme v kontaktu, tak si mě určitě najděte na jakékoliv síti, kterou používáte, LinkedIn, Facebook, Instagram, kde denně sdílím inspiraci a kousek sebe. Mrkněte také na můj web www.petrabouskova.cz.
