Přiznám se vám, nikdy jsem se neměla ráda. Moje téma bylo vzhled. Do svých pětadvaceti jsem schovávala svoje domnělé šílené špeky do stahovacích kalhotek a vyhýbala se místům, kde bych musela jít do plavek. Pak jsem padla ještě níž a z pěkných 60 kg jsem to stáhla na 49 kg. No masakr. Že je vše špatně, mi došlo v momentě, když jsem si upravovala fotky z výletu a ve Photoshopu jsem si ztlušťovala paže a stehna. Trvalo to pár let práce, objevování starých šílených paradigmat, a díkybohu jsem zpět na své původní váze, spokojená. Musela jsem se začít mít ráda a důvěřovat svému tělu, že ví, co dělá. Ale co tohle praštěné klišé „mít se rád“ v sobě obsahuje… to nikdo neví nebo vám to popíšou tak nějak esotericky, že stejně prd víte. Co to znamená po pár letech trápení pro mě? Na to se podíváme hned ve dvou podcastech, v tomto a dalším.
Dnes to nebude o prezentacích, ale o reálném životě za nimi. Na každém seberozvojovém workshopu, webináři, semináři vám řeknou, že problém úplně všeho je ten, že se nemáte rád. Až se začnete mít rád, vše půjde samo. Řeknete si, no prima, super, ale jak na to? Sama jsem to zkoušela podle různých pouček. Třeba jsem si nalepila všude po koupelně lepítka s pozitivními afirmacemi. „Mám se ráda.“ „Jsem krásná.“ „Jsem sexy kočka.“ Vždycky jsem na to tak nadšeně koukala, když jsem si čistila zuby, pak jsem se koukla na sebe do zrcadla, nadšení opadlo, pokrčila jsem rameny a šla se sama sebe dotýkat. To je totiž další poučka!
Máte si sahat na ruce a říkat / vysílat k nim, jak je máte rádi, sahat si na krk, prostě na vše… Je možné, že to někomu opravdu funguje, je možné, že i u mě to něco nastartovalo, nějakou počáteční reakci, rozhodně to taky můžete vyzkoušet, jestli vás to zaujalo… U mě to ale rozhodně nezpůsobilo nic zásadního a já vám řeknu proč – protože jsem tohle všechno dělala a byla jsem unavená z práce, nevyspalá, měla jsem pocit, že pořád musím makat a do toho teda se mít ráda, měla jsem pocit, že musím být dokonalá hospodyňka, uklizeno, navařeno, prostě samý musím…
Šla jsem na to teda jinak, šla jsem na to od DŮVĚRY a NASLOUCHÁNÍ TĚLU. Když mám mít samu sebe ráda, tak to tělo asi budu muset umět poslouchat. Možná to bude znít praštěně, ale právě všechny ty kontroly nad jídelníčkem, všechny probdělý noci, kdy už jsem prostě nemohla, ale stejně jsem dopisovala články, připravovala jsem se na konference, dělala jsem věci do druhé práce, uklízela jsem, vařila jsem… tak to rozhodně nebylo o naslouchání tělu.
A já jsem nedávno slyšela jednu krásnou větu: „Většinu života strávíme jeho budováním a už ho nějak nestíháme žít.“ A mně došlo, že ho radši chci žít než budovat, a to byl první krok k sebelásce. A ten druhý krok bylo, že mi došlo, že „mít se rád“ je vlastně (alespoň pro mě) „pečovat o sebe bez výčitek, že něco musím nebo měla bych“.
Ráda bych se teď s vámi podělila o jednu zcela zásadní věc, kterou jsem to celé odstartovala, tu péči o sebe, a v dalším podcastu (#05) vám řeknu další pravidla, která tak nějak přirozeně následovala tohle jedno zásadní.
Pétino základní pravidlo sebelásky:
KDYŽ JSEM UNAVENÁ, JDU SPÁT.
Asi si řeknete, no, tos objevila Ameriku, Boušková! Ale sáhněte si do svědomí… určitě to znáte, tělo vám bije na poplach už v deset, ale vy ještě něco děláte třeba do půlnoci. Padnete vyřízený do postele, ráno vstáváte zase vyřízený a tak pořád dokola… až jste z toho třeba nemocný.
Tohle mi trvalo dlouho, já jsem ten člověk, kterýho práce hrozně baví, naplňuje, dokážu u toho sedět do noci (priorita práce) nebo si tu s přítelem povídáme, on chodí spát kolem jedné v noci, takže najednou je třeba jedenáct a my jsme v půlce diskuze a já už sotva vnímám (priorita vztah). Dřív jsem měla takový ty chvilky na Instagramu nebo LinkedInu, kdy jsem jen tupě scrolovala, klidně do dvou v noci, a ráno jsem vstávala s kruhy pod očima (priorita zvyk).
Srandovní je, že ačkoliv jsem měla večerní priority práce (makala jsem do noci) a vztah (povídala jsem si s přítelem do noci), obojí šlo do kopru.
Koučinky mě vyšťavovaly, workshopy jsem utáhla tak tak a pak celý den spala, doma jsem byla nevrlá, podrážděná, bez energie, unavená, bez chuti na sex a tak dále. Proto každá takováhle priorita večer je blbost, tam musíte být priorita vy a vaše potřeba spánku.
Zkrátka: Jděte spát, když jste unavení. Vy jste důležitejší než všichni okolo a než všechny aktivity okolo. A jestli ještě něco potřebujete dospat odpoledne, tak si lehněte odpoledne. Já to třeba nedělám, ale můj přítel to dělá zcela běžně, prostě si dá dvacet a hotovka.
VELKÉ FINÁLE:
Sebeláska prakticky začíná u důvěry ve vaše tělo a v naslouchání mu. Vnímejte signály svého těla a dejte jim obzvláště večer vyšší prioritu než všem „ještě musím…“, „měla bych…“, „slíbila jsem“ nebo „je to blbý vůči tomu a tomu“. Když jste unavený, jděte spát.
Znáte někoho, komu by tyto články a podcasty mohly pomoci? Kdo by v nich našel inspiraci?
Sdílejte je prosím se svými kolegy, přáteli, s rodinou. Zároveň budu ze srdce vděčná za reakce, jak se vám dnešní podcast líbil, jakou jednu větu nebo myšlenku si odnášíte právě a zrovna vy.
Gratuluji vám! Jste u posledního odstavce, skvělá práce! Jestli ještě nejsme v kontaktu, tak určitě si mě najděte na jakékoliv síti, kterou používáte, LinkedIn, Facebook, Instagram, kde denně sdílím inspiraci a kousek sebe. Zároveň každé úterý dopoledne posílám svým odběratelům newsletterů, nálož tipů a triků do emailu. A v neposlední řadě, jestli by vás zajímalo, jak odprezentovat cokoliv úspěšně díky těm správným gestům, je tady pro vás můj unikátní online kurz ŘEČ TĚLA od hlavy až k patě PŘI PREZENTACÍCH.
