Určitě to znáte. Přijde za Vámi partner/partnerka, kamarád/kamarádka, mamka nebo taťka, popřípadě babička či dědeček a začnou si na něco stěžovat. Co na něco… pořád řeší to samé. Pořád dokola.
Mě osobně to dřív hrozně rozčilovalo. Krásným příkladem je moje kamarádka Eva, která mi jeden čas pravidelně telefonovala a vždycky si stěžovala na svého manžela Igora. Igor – v mých očích totální manipulativní pitomec, který si vždycky všechno vydupal, aby bylo po jeho, všechno chtěl mít vždy pod kontrolou a Eva mi neustále popotahovala do telefonu, jak opět něco zorganizoval bez jejího vědomí a ona nemohla ani pípnout. Abyste to pochopili, Evča je snad nejzlatější člověk na světě, je to fantastická máma, pečlivá hospodyňka, skvělá obchodnice, ale co jí fakt nejde, v čem totálně selhává, je stanovovat si vlastní hranice, prosazovat si vlastní názor a říkat ostatním „ne“. Já jsem jí tolikrát radila se s tím pitomcem rozvést a ona to nikdy neudělala (a asi už neudělá). A mě to trvalo skutečně roky, než jsem to pochopila…
Co jsem pochopila a jak mi toto uvědomění celkem radikálně ulehčilo život, o tom bude dnešní podcast. Poslouchejte jej, prosím, s otevřeným srdcem a uvidíte, že pokud myšlenky, které zde dnes zazní, přijmete za své a vpustíte si je do hlavy a do srdce, strašně, ale strašně se Vám uleví.
Dnešním podcastem bych ráda ukončila pětidílnou sérii o tajemstvích harmonického vztahu. Opravdu ze srdce doporučuji si poslechnout (nebo přečíst) všechny předchozí díly, protože každý z nich je jako takový kousek puzzle a každý díl se dívá na vztah trošku z jiné perspektivy. V podcastu #34 jsme řešili extrémní reakce ve vztahu, v #35 mentální nevěru, v #36 fakt, že Váš partner je nejen Váš partner, ale taky trenér a učitel, a v minulém dílu, v podcastu #37, jsme si nacvičovali, jak správně asertivně, a ne manipulativně svému partnerovi/partnerce pořádně vynadat.
Ačkoliv jsem hodně praktická, dokážu stát nohama pevně na zemi a na svých koučincích prezentací nebo Lumina Learning nějakou spiritualitu moc netahám, tak v dnešním podcastu ji sem přece jenom trochu zatáhnu a vyslovím tu myšlenku, které jsem začala věřit a která se mi tak nějak úspěšně potvrzuje den za dnem.
Věřím tomu, že nejsme lidské bytosti, které mají duši, ale jsme duše, které mají lidská těla, a každá duše si sem přišla něco odpracovat. Každá duše tu má své téma, se kterým se musí poprat, jinak se to téma bude táhnout dál a dál po další generace. A každá duše má svou, možná i předem naplánovanou životní cestu, jak se s tím tématem vypořádat. Tou cestou můžeme chápat překážky, starosti a problémy, které řeší.
Jak to vypadá v praxi? Třeba ta má kamarádka Eva, ta si má vyřešit problém právě s asertivitou, a její cesta, jak být asertivnější, aby si to netáhla dál a nepředávala to dalším generacím, je skrz jejího „debilního“ manžela Igora.
Podobný problém má jeden můj klient, Alex, v Lumina Learning. On je hodně do zelené energie (teď udělám odbočku, pokud by Vás zajímalo, jaká barvička jste Vy, tak po poslechnutí tohoto podcastu se hned vrhněte na sérii čtyř podcastů s tématem Osobnostní test roku 2021 (podcasty #21, #22, #23 a #24), kde se ve čtyřech částech můžete nádherně otestovat a zjistit, kdo vlastně jste a proč fungujete tak, jak fungujete). Zpátky k tématu. Alex, zelený Alex, strašně rád pomáhá a nemá rád konflikty, za každou cenu se jim snaží vyhnout. Tenhle chlap už několikrát změnil práci, ale je jedno, kde ten mužský pracuje, on je neustále přepracovaný, pořád na něj něco hrnou a on neumí říct „ne“. Tedy jeho cesta, jeho překážky, jsou stále se opakující vzor v zaměstnání.
Já osobně odmalička řeším svou postavu, nutno podotknout, že všechny ženy v mém rodu v různých obměnách řeší svou postavu (maminka by byla radši hubenější, sestřička zase tlustější) a má osobní životní cesta, obzvlášť poslední týdny, úplně bije do očí. Protože já, když jsem poprvé zhubla, neustále jsem poslouchala připomínky své maminky, pak jsem přibrala, teď jsem zase zhubla, maminka už nic nekomentuje, ale za to mám doma přítele, který by raději oplácanější Péťu. Z toho všeho jsem pochopila, že mé téma je tedy sebeláska a vyprdnout se na to, jakou by mě chtěli mít ostatní, protože záleží jenom na tom, co si o sobě myslím já. A vezměte si, jak je až neskutečné, jak mi vesmír krásně do cesty přihrává lidi, kteří rádi komentují právě mou postavu. A je důležité si uvědomit, že kdybyste za mnou přišli před třeba 10 lety a řekli mi: „Peti, co blbneš, jsi krásná ženská, co tady řešíš nějaký faldy.“ Tak Vy byste měli absolutní pravdu a já bych Vám to možná i odkývala, ale do nitra by se mi to nedostalo. Nijak by to nenarušilo mé komplexy, protože ty měly pevné základy. Já jsem si na toto uvědomění musela přijít sama.
Tedy v momentě, kdy tohle pochopíte, že každý má svou cestu a – a to je zcela klíčové – že tu cestu si musí každý „odšlapat“ sám, tak se Vám najednou strašně uleví. Já jsem takový bojovník za své blízké, za přátele a vždycky se hrozně rozčertím, když mám pocit, že se děje nějaké bezpráví lidem, které miluju, a dokonce na Evu jsem byla jeden čas hrozně naštvaná, že se sebou nechá takhle zametat. No, ale pak mi došlo, že to je prostě její cesta a já ji musím, a pozor – já ji musím nejenom akceptovat, já ji musím respektovat!
A to je zásadní rozdíl, to už je taková vyšší dívčí, to už je možná pro pokročilé. Vy musíte partnerovu cestu nejenom akceptovat, Vy ji musíte respektovat. Akceptovat neboli tolerovat je totiž z latinského slovesa tolerare, tedy snášet, strpět, Vy tedy snášíte něco, co je Vám samo o sobě proti srsti, uvnitř Vás to pořád trápí. Vy byste rádi radili, ale ten zabedněnec to nechápe… Ale proč to nechápe? Ten zabedněnec si totiž jenom šlape svou cestu, kterou si musí, ať chcete nebo nechcete, odšlapat sám.
Kdežto respekt má synonyma ve slovech vážnost, úcta, zdvořilost. V ten moment, kdy začnete životní cestu lidí kolem Vás respektovat, začnete v podstatě uctívat a žasnout nad inteligencí vesmíru, že těm daným lidem hází pod nohy ty dané klacky. A Vám se uleví, protože Vy najednou budete vědět, že je to pro jejich dobro, že to tak má být. A jak to tak bývá, ty klacky jsou o to větší a o to bolestivější, o co se ti daní lidé více vyhýbají svým lekcím a stále žijí ve svých přesvědčeních a zajetých kolejích.
JE TEDY DŮLEŽITÉ SI UVĚDOMIT, ŽE…
Každý je na své cestě, každý tou cestou šlape svým tempem a je na každém, kolik bolesti je ochoten snést, než se rozhodne ke změně.
Než se rozhodne konečně říct „ne“, než se rozhodne konečně si říct o vyšší plat, než se rozhodne konečně se na všechny vyprdnout a milovat sám sebe tak, jako jsem k tomu dospěla já, než se rozhodne nebrat si věci osobně, než se rozhodne dát stranou strach a konečně se zamilovat… Doplňte si sami, protože co člověk, co duše, to jiné téma.
Touto změnou perspektivy musím říct, že se mi nesmírně ulevilo, že vlastně nemusím řešit všechny, že se nemusím o ty lidi bát, že nemusím každému tlačit svoje rady a rozčilovat se, že jsou tak tupí, že určitý věci nevidí… Já teď jen pozoruji, a když se po mně chce rada, poradím, ale své rady netlačím, protože vím, že pokud přišly ve správnou chvíli, ten člověk je velice rychle aplikuje, pokud nepřišly, tak ho ke změně nedonutím.
Tímto podcastem končíme sérii pěti navazujících podcastů o tajemstvích harmonického vztahu. Já jsem moc vděčná Improoviu, Lukášovi Ederovi, že jsem měla příležitost tyhle myšlenky, metody a techniky s Vámi sdílet, protože mně osobně ohromně pomohly. Ze srdce bych si přála, aby pomohly i Vám.
Znáte někoho, komu by tyto články a podcasty mohly pomoci? Kdo by v nich našel inspiraci?
Sdílejte je, prosím, se svými kolegy, přáteli, s rodinou. Zároveň budu ze srdce vděčná za reakce, jak se Vám dnešní podcast líbil, jakou jednu větu nebo myšlenku si odnášíte právě a zrovna Vy.
Jestli ještě nejsme v kontaktu, tak si mě určitě najděte na jakékoliv síti, kterou používáte, LinkedIn, Facebook, Instagram, kde denně sdílím inspiraci a kousek sebe. Mrkněte také na můj web www.petrabouskova.cz.
