V minulém podcastu, v podcastu č.26, jsem Vám odkryla jeden z nejvíc ponižujících okamžiků mého profesního života. Já, koordinátorka 5 „ajťáků“ s naším komunikačním problémem, v jedné místnosti s top managementem a jejich komunikačním problémem. Navíc jsem v tomto podcastu odkryla za mě zcela klíčové první pravidlo týmové komunikace, které Vám odkrylo tajemství JAK NĚCO VYSVĚTLIT, ABY TO FAKT KAŽDÝ POCHOPIL?! Jestli jste daný podcast ještě neslyšeli nebo nečetli, tak doufám, že jsem Vás právě teď dostatečně namotivovala si ho ihned po poslechnutí tohoto podcastu pustit, abyste měli komplet celou týmovou komunikaci v malíčku.
Dnes se zaměříme na další 2 komunikační pravidla, bez kterých prostě nemůžete efektivně a pohodově spolupracovat s kýmkoliv, jakkoliv, kdekoliv. Doufám, že jste připraveni na to, že dnes rozsekám další dva komunikační mýty!
V pořadí tedy druhým zásadním pravidlem je:
ŘEŠ PROBLÉMY A NEŘEŠ POLITIKU.
Proč zrovna toto pravidlo? Tak poslouchejte. Údajně až 84 % naší denní dávky e-mailů je SPAM. Nevěříte? Věřte. ? Každopádně tento písemný spam, při použití alespoň ždibce selského rozumu a ždibce pokusu o nějakou priorizaci, dokážeme celkem rychle rozpoznat a většinou dle důležitosti a urgentnosti odkomunikovat. Tedy pokud Vám přistane do e-mailu zpráva s nápisem „urgentní průser“, tak pravděpodobně nepokrčíte rameny a nebudete se dál věnovat proklikávání všech knížek na Kosmasu, protože tento týden mají při nákupu nad 1 000 Kč dovoz zdarma.
PŘEMÝŠLELI JSTE ALE NĚKDY NAD TÍM, KOLIK ENERGIE STRÁVÍTE NAD MLUVENÝM SPAMEM?
KOLIK ČASU PROMRHÁTE MLUVENÍM O NIČEM?
Náš život můžeme rozdělit do 3 kategorií:
1. Kruh kontroly (JÁ) – naše rozhodnutí, naše pocity, naše emoce, naše reakce na to, co ostatní dělají nebo říkají, naše slova. Ano, je to tak, pod kontrolou máme pouze sami sebe.
2. Kruh vlivu (MY) – přátelé, rodina, kolegové. Dle toho, co já vysílám, ovlivňuji ostatní. Ale již nemohu kontrolovat, a už vůbec nemohu mít ve své moci to, jak oni zareagují, co mi oni řeknou, co oni udělají. To, co já dělám, to ovlivňuje ostatní. Když někomu řeknu, že je blbec, tak daný blbec mi pravděpodobně bude oponovat nebo se urazí, bude se hádat. Tedy já měla pod kontrolou, co jsem řekla, moje pusa, můj mozek – to ovlivnilo chování mé protistrany (kdybych řekla něco jiného, ten druhý by reagoval zase jinak). Nemohu ale kontrolovat, jak zareaguje on na můj výrok, to je na něm. To je jeho pusa, jeho mozek, jeho kruh kontroly.
3. Kruh akceptace (TO) – věci, které nezměním, pokud se opravdu do dané problematiky nevrhnu po hlavě a nezačnu ji proaktivně řešit. Patří sem politika. Pokud nekandidujete do politiky a nebudete se za své názory prát, tak proč si pořád stěžujete? Proč nad tématem politika plýtváte svou energii? Občas i ta proaktivita je k ničemu. Třeba počasí. Pokud nejste zatvrzelí komunisti a neumíte poroučet větru a dešti, tak proč už od rána být naštvaní, že prší? Změníte to? NE! Další téma je rozhodnutí top managementu nebo Vašich šéfů. Nebo doprava, uvíznete-li třeba v zácpě. To jsou věci, které musíte prostě přijmout a žít s nimi.
Zamyslete se. Co nejčastěji řešíte na začátku nebo na konci Vaší telekonference s kolegy? Co řešíte s rodinou, přáteli, životními partnery? Já Vám to řeknu, řešíte koronu, lockdown, nesmyslná opatření, řešíte politiku, počasí, rozhodnutí Vašeho šéfa, reakce některých z Vašich kolegů.
Teď se zamyslete ještě více do hloubky. Můžete všechny tyhle věci kontrolovat? Ne. Můžete tyto věci ovlivnit? Velice těžko. Pokud okamžitě nenastoupíte do politiky, tak z Vašeho gauče při koukání se na zprávy se v politice prd změní. Vyjmenované věci musíte přijmout.
Tak sakra, proč nad tím hodiny debatujete? Proč si kazíte pracovní prostředí? Proč stěžováním si na to, jak stál celý minulý rok za prd, si pouštíte pod kůži blbou náladu?
Poslední, třetí pravidlo, které jsem s kluky zavedla, bylo:
POJMENUJ EMOCI. POCHOP JI. POČKEJ.
Říkáte si, co je tohle? „Řeš problémy a neřeš počasí“, bych ještě pochopil, ale „Pojmenuj emoci, pochop ji a počkej“…, jak jako počkej? Na co?
Nejdříve si řekneme, proč vůbec tohle pravidlo je potřeba dodržovat, jinak se v práci nebo i doma velmi rychle zblázníte. Statistiky ukazují, že denně čelíme 190 „komunikacím“ v podobě e-mailů, pracovních schůzek, „small talků“, telefonátů. Po určitém objemu slov (každý má hranici jinou) je zcela přirozené, že vybuchneme a konfrontujeme mluvčího emocemi. Prostě čeho je moc, toho je příliš!
Taková klasická situace. Na home officu naproti Vám sedí vytočená partnerka a křičí, že jí už hodinu nefunguje Outlook. Co udělá klasický chlap? „Prosím Tě, uklidni se, zkoušela si zmáčknout tohle a tohle nebo to restartovat nebo refreshovat nebo…, doplňte si sami.“ V podstatě tedy „sprdnete“ druhou stranu, ať se laskavě uklidní, a rovnou jí navrhnete řešení.
Ha, ale daleko moudřejší by bylo říci: „Vidím, že si pěkně rozčílená (tedy pojmenujete emoci) , úplně to chápu, mně Outlook zlobí neustále (ukážete pochopení), chceš s tím nějak pomoci (počkáte)?“ Pojmenujete emoci, projevíte pochopení a počkáte neboli zeptáte se, zda je od Vás řešení očekáváno, nebo se partnerka chtěla jen vyvztekat a už to třeba řeší sama s IT. Vyvarujete se tím klasické ženské reakci: „Ježiši, jasně, že jsem všechno, co navrhuješ, už zkoušela. Nejsem přece blbá!“
Co je zde ještě navíc důležité si uvědomit, je fakt, že ženy a muži v těchto situacích většinou reagují odlišně. Teď, chlapi, poslouchejte pozorně: Když ženy na něco nadávají, tak pokud si samy neřeknou a nepožádají o návrhy řešení problému, tak se opravdu chtějí jenom vyvztekat, chtějí sdílet svůj hněv, chtějí na někoho zařvat a to je všechno. Nechtějí Vaše řešení! Když potřebují řešení, řeknou si o něj. Vždycky.
Teď zase poslouchejte vy, ženy: Když se Vám svěří chlap, že má problém, chce řešení, chce znát Váš názor. To, že ho obejmete a dáte pusu, mu nepomůže. Docela zajímavá knížka k tomuto tématu je Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách. Doporučuji!
A JSME VE FINÁLE:
Tímto končím sérii dvou podcastů o třech jednoduchých pravidlech, která jsem nastolila u sebe v týmu s 5 „ajťáky“, kteří byli experti ve svých oborech, ale v komunikaci byli na úrovni batolete. Šlo to těžko, chtělo to trpělivost, pár výbuchů, že je to stejně k ničemu, ale po 3 měsících jsme si skutečně začali lépe rozumět, všechny procesy se zefektivnily a z nás se stal nejenom dobře fungující pracovní tým, ale i dobře fungující tým přátel. A stačila na to 3 jednoduchá pravidla.
Tedy:
1. VŽDY TO ZOPAKUJ SVÝMI SLOVY.
2. ŘEŠ PROBLÉM A NEŘEŠ POLITIKU.
3. POJMENUJ EMOCI. POCHOP JI. POČKEJ.
Znáte někoho, komu by tyto články a podcasty mohly pomoci? Kdo by v nich našel inspiraci?
Sdílejte je, prosím, se svými kolegy, přáteli, s rodinou. Zároveň budu ze srdce vděčná za reakce, jak se Vám dnešní podcast líbil, jakou jednu větu nebo myšlenku si odnášíte právě a zrovna Vy.
Jestli ještě nejsme v kontaktu, tak si mě určitě najděte na jakékoliv síti, kterou používáte, LinkedIn, Facebook, Instagram, kde denně sdílím inspiraci a kousek sebe. Mrkněte také na můj web www.petrabouskova.cz.
