#39: SMYSL ŽIVOTA: 7 teorií, proč tu vlastně jsme

Můj podcast můžete poslouchat i zde:


Vsadím se, že každý každičký z Vás už někdy ležel na gauči, prožíval třeba nějaký splín a každého z Vás napadla záludná vlezlá otázka: „Co tu vlastně dělám? Jaký je vlastně smysl života?

Před tím, než jsem se pustila do tohoto podcastu, jsem si na dané téma přečetla celkem dost článků a ptala se lidí kolem sebe, co si oni myslí o smyslu života. Musím říct, že škála odpovědí byla fascinující. Tak třeba Adéla, má dlouholetá kamarádka, totální pragmatička, která je většinou hned se vším hotová, a za to ji mám ráda, jen zakoulela očima, dolila víno a celkem svérázně pravila: „Peťulo, Tobě už fakt hrabe, řešíš ptákoviny, teď bys ses raději měla zamýšlet nad hypotékou a svatbou než smyslem života.“ A bylo vymalováno. Hotovo.

Jiný kamarád, Karel, jak já mu ráda říkám, vesmírný Karel, člověk, kterého jsem potkala na kurzu pránického léčení, člověk, který chodí všude bos a v jednom tričku, mi nahrál na toto téma 30minutovou hlasovou zprávu na WhatsApp, kde se do problematiky, „Proč tady jsme“, ponořil natolik, že jeho myšlenkové pochody jsem po první minutě absolutně přestala chápat. A i když si myslím, že dokážu mít dost otevřenou mysl a v jistých ohledech jsem dost „ezo“, vesmírný Karel byla jiná dimenze.

NAŠÍ POPULACI MŮŽEME ROZDĚLIT NA 3 NÁZOROVÉ SKUPINY:
1. Je to blbost
První skupina je asi nejšťastnější a má v jistých ohledech nejlehčí život, protože ta nějaký smysl života prostě neřeší. Přesně jak začíná citát od úžasného Jana Wericha: „Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl…“

2. Jaký je můj smysl života
Tahle skupina lidí, a co jsem pátrala po internetu, poslouchala podcasty, četla články, je to většina z nás, řeší, jaký je ten individuální smysl života, ten náš. Proč zrovna já jsem tu na zemi? K čemu jsem předurčen? Co je můj cíl?

3. Jaký je smysl života lidské populace
Kamarád Michal, má dětská láska, mi jednou řekl, že vždycky, když je někde na dovolené, tak si první noc lehne do postele a představí si svou polohu jako špendlík na Google mapě. Ve svých představách pak na pomyslné obrazovce dává menší a menší zoom. Tedy svou polohu oddaluje. Vidí tak polohu svého hotelu, pak svou polohu v rámci města, země, kontinentu a v jeden moment mu Google mapy ukážou kulatou zeměkouli s jeho červenou „piditečkou“. A jemu dojde, jak daleko je od domoviny a jak unikátní zážitek zažívá. Co kdybychom šli ale ještě dál a dívali se na naši polohu na zemi v rámci celé sluneční soustavy, v rámci galaxie, vesmíru – vyvstává otázka: „Jaký má život na Zemi smysl? Proč jsme všichni tady? K čemu to tu celé je?“

Na otázce smyslu života je nádherné to, že nikdo na ni nemá odpověď. Nikdo neví. Každý má svou teorii, ale nikdo Vám 100% neřekne: „Je to tak, nebo tak“. Na konci tohoto podcastu Vám řeknu svou teorii, která mi poslední dobou začala dávat smysl, teď ale pár moudrých vět, pár moudrých teorií od pár moudrých lidí. Poslouchejte s otevřeným srdcem, třeba Vám z toho něco bude dávat smysl. Smysl života.

Nejdříve Vám přečtu čarokrásný úryvek z knihy Mudrc, surfař a byznysmenka:
„Narodil ses, abys světu předal své dary. Ovšem je to zařízeno tak, že abys mohl lidsky zářit – a myslím tím skutečně zářit –, musíš udělat jistou vnitřní práci. Musíš poznat sám sebe – musíš prozkoumat svá přesvědčení, která Tě omezují, a přetvořit je. Musíš analyzovat své představy o tom, co můžeš být, co můžeš mít nebo co můžeš dělat, a pojmenovat si všechny strachy a mylné limity. Musíš si uvědomit zažité vzorce chování, zažité vzorce reagování a transformovat je. Musíš se postavit tváří v tvář svým obavám a vypořádat se s nimi. Musíš se postupně propracovat k tomu člověku, jakým ses narodil.

Teprve pak, můj milý, teprve pak budeš schopen otevřít srdce a zabývat se štěstím druhých víc než svým vlastním. Až to uděláš, budeš konečně šťastný a v plné harmonii a štěstí budeš světu předávat své dary, kvůli kterým si byl seslán na zem.“

V knize Dekameron 2000 má pan Václav Páral na tuto problematiku zase jiný názor:
„Život z lidského pohledu žádný smysl nemá, smysl má jen z pohledu globálního a vesmírného. Bez člověka by se divadlo přírody odehrávalo beze svědků. Lidský život má smysl jen pro matku přírodu, neb jinak by se namáhala nadarmo. Lidský život je její reflexe, její zrcadlo.“

Další zajímavé pojetí smyslu života, které se mi zaseklo v paměti, zní následovně:
„Důvodem naší existence je, abychom obohatili naše duše. Náš pochod tímto údolím slz a bolesti je „škola“, ve které se musíme zušlechtit a prohloubit. Spirálovitě stoupáme bolestí k ušlechtilosti, vyšší duševní hodnotě a dokonalosti.“

Podobný názor vlastně zastává buddhismus, který věří v reinkarnaci. Dle něho život je vlastně utrpení a my, lidé, si projdeme tolik životů, dokud nám to jednou konečně nesecvakne a nedojdeme k osvícení. U osvícených lidí se prolomí kruh utrpení, zrození a umírání, zrození a umírání, zrození a umírání, a jen tak si plynou v nadpozemské vědomosti a moudrosti.

Mně se ale líbil i názor mé bývalé úžasné šéfové v České Spořitelně, která nám jednou vyprávěla, že když se bavila na toto téma se svým malým synem, tak mu řekla, že je možné, že lidi mají na planetě Zemi jakýsi božský smysl, ale že je taky dost možné, že jsme jen zvířátka v ZOO, co tu zmateně běhají jen tak a smysl to nemá žádný. Ať si vybere, co pro něj víc funguje, a tomu věří.
Musela jsem se smát… Vlastně, proč ne. 😊 Ať si ten malý kluk vybere to, co pro něj funguje, a pak to pro něj taky fungovat bude.

Přítel zase má rád větu: „Smyslem života je hledat smysl života.“ K čemuž bych doplnila ještě jednu větu od Viktora Frankla, rakouského neurologa a psychiatra židovského původu, který byl za 2. světové války vězněn v koncentračních táborech, kde přesvědčoval spoluvězně, že budou-li mít pro co žít, přežijí. Frankl řekl: „Neměli bychom se ptát na otázku, jaký má život smysl, ale jaký smysl chci životu dát?“

Zdrojů je bambilion, co člověk, to jiná teorie, jiná víra. Já osobně věřím v následující:
Už jsem o tom i částečně mluvila v minulém podcastu číslo #38 s názvem Každý si musí odšlapat svou cestu sám: „Věřím, že nejsme lidská těla s duší, ale jsme duše v lidských tělech, a věřím, že má duše si sem přišla něco vyléčit, něco, co se třeba táhne v naší rodině z generace na generaci. Tím, co se mi děje v životě, překážky, výzvy, problémy, má duše v podstatě volá po pomoci a doufá, že mi to dojde, že změním stará paradigmata a už je dál, další generaci, nebudu předávat – no, dejme tomu, nebudu předávat karmu s tou stejnou dírou, jakou jsem dostala. Co zvládnu rozklíčovat za mého pozemského života, nebudu předávat tedy dál, co nezvládnu rozklíčovat, bude na další generaci, aby se s tím poprala.“

Dokonce jsme na toto téma narazili s jedním mým klientem, tak jsem opatrně odkryla mé současné přesvědčení a on mě překvapil, pokýval hlavou a dodal: „A věděla jsi, že tím, co odbouráš, vyléčíš 7 generací nazpět a 7 generací dopředu?“ Upřímně, byl pro mě šok, že někdo přemýšlí podobně jako já.

A co se týká mého osobního smyslu života, 100% věřím na poslání a na to, že smysl individuálního života je konat dobro, být dobrým člověkem a pomáhat lidem kolem sebe skrz dar, který mi byl dán. Cítím, že mým darem, mým posláním je předávat své myšlenky a know-how v rámci prezentací a v rámci sebepoznání z Lumina Learning. Miluju svou práci, kdybyste mě zažili naživo, tak to vidíte, nebo doufám, že je to cítit i skrz mé podcasty a články. Naplňuje mě to každým coulem a jsem neskutečně vděčná, že jsem si našla to svoje. Ale jo, nebyla to jednoduchá cesta, o které se můžete dočíst třeba v článku pro Akční ženy.

Nejlépe to ale shrnula 12letá dcera mé kamarádky: „Já nevím. Já nad tím, jestli má život smysl, příliš nepřemýšlím. Protože když nad tím přemýšlím, tak stejně nikdy na nic moc nepřijdu. Myslím, že tady prostě každý jsme z nějakého důvodu, i když třeba nevíme jakého. Že jako máme něco udělat, ani ne pro sebe, spíš asi pro druhé lidi.“

Jak jsem podcast začala, tak jej ukončím, slovy Jana Wericha: „Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“

Teorie jsou fajn, ale praxe je praxe. Takže se vykašlete na dlouhé přemýšlení, raději prostě a jednoduše žijte!

Znáte někoho, komu by tyto články a podcasty mohly pomoci? Kdo by v nich našel inspiraci?

Sdílejte je, prosím, se svými kolegy, přáteli, s rodinou. Zároveň budu ze srdce vděčná za reakce, jak se Vám dnešní podcast líbil, jakou jednu větu nebo myšlenku si odnášíte právě a zrovna Vy.

Jestli ještě nejsme v kontaktu, tak si mě určitě najděte na jakékoliv síti, kterou používáte, LinkedInFacebookInstagram, kde denně sdílím inspiraci a kousek sebe. Mrkněte také na můj web www.petrabouskova.cz.

VAŠE ÚTERNÍ DÁVKA INSPIRACE:

Prezentační newslettery

Těším se příště, hvězdy!