Každý, každý to zná….třesou se Vám ruce. Blbě se Vám dýchá. Máte zarudlý krk, fleky všude po obličeji. Potíte se. Srdce Vám asi brzo vyskočí krkem ven z hlavy. Neustále běháte na záchod. Vypijete skleničku vody a okamžitě máte zase žízeň. Nemůžete mluvit. Někteří zamrznou, jakoby zarostli do země. Jiní chodí zrychleně a chaoticky. Všechno tohle má jednoho jediného jmenovatele – TRÉMA. Z latinského „tremere“ – „třást se“.
Nesnáším výrazy typu „Jak zatočit s trémou“ nebo „Jak překonat trému“. Je to blbost. Představte si, že nejste vůbec ale vůbec nervózní před tím, než jdete něco prezentovat. Máte to na salámu. Je to Vám to fuk. Je to stejné, jako když jdete na rande a je Vám jedno s kým tam sedíte, stejně tak jako jemu je jedno, že tam je s Vámi. Reciprocita, dámy a pánové! To, že Vám na něčem nezáleží, je z Vás cítit na tisíce kilometrů. A to je blbě. Tréma je částečně pozitivní aspekt – protože dokáže Vaše tělo vybičovat k výkonu, dokáže zaměřit veškerou Vaší energii a pozornost na jednu věc.
Co se děje v těle před takovou prezentací?
Amygdala, taková malá kulička, malý shluk neuronů, v dolní části mozku začne hysterčit a začne v návalech produkovat hormony katecholaminy – adrenalin a noradrenalin. Teď to tam pere, v ohromných dávkách, vlna za vlnou. Aby nás adrenalin úplně nezruinoval, přichází na řadu produkce kortizolu (stresového hormonu), který ochrání orgány před agresivním adrenalinem. Utlumí vše pro tu chvíli nepotřebné (třeba trávení je k ničemu, ledviny utlumí) a zaktivuje smysly a svaly. No, prostě nářez.
A ne, jak občas slýchávám od klientů. „My to máme v rodině.“ Blbost. Tréma není dědičná. Jak moc jste vystresovaní záleží na Vašem dětství, na Vaší výchově. Jestli teď před prezentací zvracíte a omdlíváte nebo jste jen lehce nervozní – záleží na tom, jak Vás mezi 7 a 10. rokem života rodiče moc cepovali, srovnávali s ostatními, nutili k nejlepším výkonům nebo naopak podporovali a chválili.
No a nepomáhá nám k tomu ani selektivní paměť, díky níž si pamatujeme neúspěchy a úspěchy zapomínáme. Což je teda zase normální, protože dříve když na mě vyběhl šavlozubý tygr a málem mě zabil – mozek si řekl: „Aha, příště se musím kočičce vyhnout obloukem a tuhle zkušenost si musím pamatovat věky věků.“
A teď k samotnému slovíčku tréma. Jak se cítíte, když máte trému? Buší Vám srdce, potí se ruce, máte fleky, chodíte na záchod…Odpovězte si pro sebe. Prima a teď si představte, že jste na svém prvním rande. Váš vysněný idol nebo holka jde naproti Vám. Nebo jak jste se cítili, když jste čekali na Ježíška jako malinkatý. Jak jste se cítili? Co se dělo s Vaším tělem? Bušilo Vám srdce, potili jste se trošku, nemohli jste mluvit? Voalá! Fyzické projevy jsou stejné! Jen jednou je to tréma a chcete se zabít a jednou se strašně těšíte, je to vzrušení a už se nemůžete dočkat. Rozdíl je v tom, jakou nálepku tomu dáte. A podle toho na to reagujete!
Já jsem to jednou vyzkoušela, když jsem letěla na konferenci v Polsku, v takovým strašně maličkatým letadle, když začala brutální turbulence, tak jsem se začala usmívat a říkám paní vedle: „Hustý, to je jak na horský dráze!“ Paní se vedle mě vyděšeně pokřižovala a požádala letušku, jestli si může přesednout. Co se ale dělo se mnou, já si to opravdu celkem užívala.
VELKÉ FINÁLE:
Nebojujte s trémou, zpracujte jí a používejte tak, aby pracovala pro Vás, ne proti Vám. Příště si neřekněte, že máte zase šílenou trému, ale že jste vzrušení, že Vám adrenalin pumpuje v těle (což se doslova děje) a že zažíváte něco nového.
Příště se podíváme na praktické tipy a triky, jak uchopit trému tak, aby opravdu pracovala pro Vás.
Páni! Jste vážně dobří, ze srdce děkuji, že jste článek dočetli až sem! Jestli ještě nejsme v kontaktu, tak určitě si mě najděte na jakékoliv síti, kterou používáte, LinkedIn, Facebook, Instagram, kde denně sdílím inspiraci a kousek sebe. Zároveň každé úterý dopoledne posílám svým odběratelům newsletterů, nálož tipů a triků do emailu.
